Myanmar (Barma)

Nic (o cestování) jsem dlouho nepřidala, ale třeba se někdo do této země chystá a informace se vždycky hodí. Z této země mám dost rozporuplné pocity, i když od pár známých, kteří ji navštívili, jsem slyšela, že to byla jedna z nejkrásnějších zemí, ve které byli. Ano je tam spoustu krásných míst, to bezpochyby, ale to samé asi říct nemůžu. I když záleží, na co jste zvyklí, a kde máte své limity.














Let, vízum, výměna bankovek, SIM karta

Do Myanmaru jsme přiletěli s Bangkok Airways ze severního Thajska, kde jsme strávili předtím pár dní. Konkrétně jsme letěli do Mandalay, odkud začalo naše putování. Jediný menší problém byl, že jsme se nemohli v Thajsku check-inovat k letu online, ale s největší pravděpodobností to bylo kvůli kontrole víz, která jsou pro občany České republiky při vstupu zapotřebí. Jinak vše proběhlo v pohodě, na celní kontrole jsme jen ukázali víza, na nic se nás neptali, dokonce se usmívali a hned nás pustili.

Jinak víza si lze vyřídit online přes internet, popřípadě využít Student agency, která ho zprostředkuje za vás. Na letišti jsme si rovnou vyměnili peníze, nejlepší kurz mají za 100 dolarové bankovky, musí být však absolutně nepoškozené, ani lehce natrhlé, jinak je nevezmou a myslím, že nemají být ani starší než z roku 2008, co jsem četla v nějakém cestopise před cestou, takže jsem žádné starší neměla a na letišti je popřípadě také bankomat. Poté jsme si rovnou zařídili SIM kartu do mobilu (5 GB za 10 000 Ks), kde nám rovnou pomohli i s instalací a vydali jsme se z letiště ven, kde se na nás vrhli taxikáři a jeli jsme do hotelu, který jsem měli předem zabookovaný. 

* 1000 Ks (Myanmarských kyatů) = cca 15 Kč

Oblečení

Co se oblékání týče, do chrámů je nutné mít zahalené ramena a kolena, takže doporučuji tričko s rukávem nebo šátek a delší kalhoty nebo sukni. Rovněž je nutné si před vstupem do chrámů sundat boty, takže ideální obuví jsou žabky. Místní chodí také se zahalenými rameny a koleny, muži nosí speciální sukně, ženy většinou halenky a dlouhé sukně, takže doporučuji se přizpůsobit místní kultuře a nechodit nějak extra odhalení ani normálně mimo chrámy (pozornosti budete mít i tak víc než dost).

Podnebí

My jsme zde byli v prosinci a teploty se pohybovali přes den kolem 26 - 31 °C, takže bylo příjemně, obzvlášť, když bylo pod mrakem, což bylo většinu času. Pršelo nám jen jednou a to byla teda obří průtrž mračen, co trvala zhruba 2 hodiny, ale jinak v pohodě.

První dojmy

První dojmy z této země pro mě byli trošku šokující a první kontakt s touhle zemí mi stačil přes zavřená okýnka taxíku, i když je fakt, že to bylo hlavně tím, že už byla tma a člověk moc nevěděl, co ho čeká. Prašná, děravá cesta u které bydlí lidé, tržiště narvané lidmi, všude spoustu aut a hlavně skútrů, na kterých jezdí i kojenci a malé děti, které sedí mezi dvěma dospělými. Troubění aut a skútrů je téměř nepřetržité a používá se neustále i místo blinkrů i jako upozornění, tady jedu já, z cesty! Na některých motorkách jsou pak k vidění v hojném počtu zavěšená mrtvá kuřata, takže nás trochu přešla chuť, ale stejně jsme měli kuřecí skoro každý den. Vtipné byly fleesové outfity (pyžama) s Disney motivy, které lze vidět na některých ženách a dětech, ženy pak, pokud nejedou na motorce samy, sedí jak na koni před 100 lety. Ne všude je v noci dobré osvětlení, takže baterka v mobilu se občas hodí, ale většinou jsme se obešli i bez ní. Také klimatizace jedou na plné pecky, možná, že se chtějí přiblížit Evropskému klimatu v zimních měsících a to jak v autobusech, tak v obchodech i hotelech. 

plavba lodí z Mandalay do Baganu

Druhý den brzo ráno jsme pak taxíkem jeli do přístavu, kde jsme měli předem objednaný trajekt, kterým jsme pluli téměř celý den (cca 10 hodin) do Baganu, ale lepší než autobus, člověk je aspoň na čerstvém vzduchu a může se kdykoliv projít a zároveň to bylo i s jídlem, toalety taky v pohodě. 

Jeli jsme přes společnost MGRG Express a můžu celkem doporučit. Lze u nich platit v Dolarech a plavbu jsme si rezervovali předem přes internet a platili hotově na místě - 42 $/osobu s jídlem + na palubě byla možnost si dokoupit ještě pití a jídlo. Nástup do lodi v 6:30, 7:00 pak odjezd. Doporučuji s sebou na palubu něco teplého na sebe, jelikož ráno u vody, když fouká, je fakt zima a přes den zase vedro, takže ideálně šátek přes ramena. Cestou nás také vysadili v nějaké vesnici, kde vyráběli a prodávali home made keramiku, ale nikdo nám nic nenutil. Z lodi jsme vystupovali na tenkém prkně, kde zábradlí byla tyč, kterou drželi dva lidi, jeden z lodi, druhý z břehu, takže docela sranda.

Bagan (Pagan/Pugam)

Kolem 5 hodiny jsme dorazili do Baganu, kde se na nás pak vrhli všichni prodejci a taxikáři, což bylo dost nepříjemný, tak jsme rychle nasedli do taxi a jeli do hotelu. Ještě po nás chtěli poplatek za vstup do památkové zóny Baganu za 25 000 Ks a vstupenku je nutné nosit s sebou, protože pak se s ní prokazujete i během vstupu na vyhlídku atd.

Skvělá restaurace a jídlo 

Po příjezdu na hotel jsme se ubytovali a vyrazili na večeři, kde jsme na hlavní cestě našli restauraci Queen, což byla úplně úžasná restaurace za super ceny a skvěle vařili. Za mě asi nejlepší restaurace v celém Myanmaru. Ceny cca 5500 Ks za obří myanmarský talíř, který se skládal většinou z nějakého kari s masem, k tomu mrkvový a okurkový salát s arašídovým dresinkem, teplý mix zeleniny, míchaná vajíčka a kopec rýže), pití 1000 Ks, juice - čerstvé ovoce rozmixované s ledem 1500 Ks (jahodovej nejlepší). Jako předkrm vždycky přinesly směs oříšků a jako dezert meloun bez pecek a placaté tamarindové bonbony, které jsme si pak koupili u pagod i jako suvenýr domů.

Na to, že jsme se děsili, co budeme v Barmě jíst, jsme hlady rozhodně netrpěli. Nejčastější suroviny byly nudle nebo rýže, ořechy, vejce, zelenina - rajčata, okurky, mrkev a maso - kuřecí, vepřové nebo ryby. Co se vody týče, tak z vodovodu ji pít rozhodně nedoporučuji, většinou jsem měli balenou vodu na hotelu a dala se sehnat v místních krámcích, ale zuby jsme si s ní čistili a žádná závažnější problémy jsme neměli.

Při výletu po Pagodách pak doporučuji vegetariánskou restauraci Be Kind to animals The Moon. Jídlo bylo také naprosto výborné, hlavně nudlový salát s tamarindovou zálivkou a vajíčkem.






Východ slunce a horkovzdušné balony

Večer jsme si na recepci hotelu ještě stěží (neuměli anglicky) domluvili taxi (ani většina taxikářů neumí anglicky, stačí ruce, nohy a ukázat název a adresu hotelu na mobilu) na druhý den ráno na východ sluce, abychom viděli horkovzdušné balony (ty vzlétají pouze při východu, při západu ne), kdy nám tvrdili, že slunce vychází v 5:30, takže jsme tam přijeli jako první, všude tma, nikde nikdo, pak se vysvětlilo, že to bylo tím, že slunce vyšlo nejméně o hodinu později, takže jsme tam byli tak brzo trochu zbytečně a zas tak krásný pohled to teda nebyl a bylo tam milion turistů. Lepší by bylo vylézt na nějakou pagodu, kterých je tam spoustu. 




















Po snídani jsme se vydali s kamarádkou k pagodám, že si půjčíme koňský povoz s kočím a kamarád si půjčil skútr a projížděl si okolí, což je super, ale já při řízení zrovna nevynikám a taky člověk nemůže tak sledovat okolí, navíc při mém štěstí bych skončila v nejbližším pangejtu. Nakonec jsme narazily na chlápka s tuk tukem (vzhledem k mé alergii na koně jsem se zaradovala), který nás za 20 000 Ks/osobu provezl po všech nejznámějších pagodách, což bylo super, protože aspoň věděl, kam jet (můj orientační smysl je stejný, jako smysl pro řízení) a všude, kde jsme chtěli nám zastavil a čekal na nás, takže jsme měli o zábavu postaráno. Navíc těch pagod je tam přes 2 000 a je to hodně rozsáhlé území, takže jsme samozřejmě stihly jen pár základních, v některých bylo turistů jak hub po dešti, v některých jsme byly samy. Vstupy jsou většinou zdarma. 














Nákupy, suvenýry a smlouvání

Co se nákupů týče, nestalo se nám, abychom nezastavili u nějaké pagody bez toho, aniž bychom si něco nekoupili – tamarindové placaté bonbony, šátky, kraťasy, pohledy od slavného umělce Mao Mao, který vyhrál i světovou cenu, náramky, ručně malované obrazy na plátně, ručně vyráběné, malované, dřevěné krabičky, a bůhví co ještě. (Nedoporučuji impulzivní nákupy, když cestujete jen s příruční zavazadlem.) U jednoho chrámu nám také místní paní namalovala Tanakou obličej – což je kúra z kořene stromu, rozmíchaná s vodou a používají ji jako ochranu proti slunci a zároveň jako zkrášlovadlo, prý je super i proti vráskám (no snažila se nám jí prodat, takže je to samozřejmě všelék a jasně, že jsme jí koupili). I když někteří místní obyvatelé v tom vypadali jak váleční bojovníci, hlavně když se na vás vrhnou a vnucují vám všechno možné ke koupi, jako zbraň používají citové vydírání. Každopádně po výletě po pagodách jsme měly suvenýry pro sebe i celou rodinu. Na západ slunce jsme pak skončily u stejné vyhlídky jako jsme byli na západu, a pak nás odvezl zpět.

I tady se dá samozřejmě téměř všechno smlouvat (kromě obchodů, kde mají již předem nalepené cenovky), takže se toho nebojte.

Jinak bankomaty v Baganu jsou, jen na hlavní silnici byli 3, jen počítejte s poplatkem za výběr místní bance kolem 5 000 Ks a maximální částka, kterou jsme si mohli vybrat bylo myslím 50 000 Ks (ale to už si nepamatuju přesně). 

Yangon





Další zastávkou, kam jsme měli namířeno byla Ngapali beach, ale nakonec tam mělo pršet a cesta tam je docela obtížná, tak jsme se na to nakonec vykašlali a rozhodli se, že pojedeme do Yangonu. V místní cestovce - stánku naproti restauraci Queen jsme si pak koupili lístky na VIP bus za 20 000 Ks, který nás večer vyzvedl na hotelu (jen s 3/4hodinovým zpožděním) a pak to klopil po silnici pěknou rychlostí, bezpečnost 0, každopádně přežili jsme. Autobus byl v pohodě a cesta rychle utekla, jen ta klimatizace byla na 16°C, takže jsem byla ráda za legíny, mikinu a zimní bundu, i když vevnitř byla deka i polštářek. Cesta trvala 9 hodin a jeli jsme přes noc, což se vyplatí a člověk ušetří za hotel. Z nádraží jsme jeli taxíkem do hotelu, kde jsme se zkultivovali a s kámoškou se samy vydaly na procházku, dorazily k nějakému chrámu s ležícím Buddhou a Buddhou snad ve všech pozicích, co existují a zapnuly jsme google maps, že půjdeme do supermarketu Green Veg (chvilku si člověk přijde jako v Evropě a mají tam další super suvenýry - místní kávu, čaje, koření a všechno možné). Navigace nám však chtěla dopřát také nějaké zážitky, tak nás navigovala přes nějaké gheto, kde jsme viděli, jak žijí lidé v jejich přirozeném prostředí ve slamech. Na druhou stranu musím říct, že je to celkem bezpečná země a lidi jsou vesměs milý, takže když začalo pršet (pršení u nás je oproti tomu slabý deštíček), tak nám nějací domorodci nabídli, ať se schováme k nim pod střechu.  

Circular train - iniciační zážitek

Druhý den po snídani v hotelu jsme se vydali pěšky na nádraží a cesta byla teda něco, hlavně přejít na druhou stranu ulice byl pokaždé nadlidský výkon. Na přechodu na nás troubili, i když jsme běželi, takže když vidíte přechod, nemyslete si, že to znamená to, co u nás.

Nakonec jsme to zvládli a konečně dorazili na Yangon Railway station, kde mají i ceduli pro místní, ať se chovají ohleduplně k cizincům a pomáhají jim. Nějaká ženská, co se tímto pokynem očividně řídila, nám poradila, jak a kde koupit lístek a stál jen 200 Kt, ovšem její rada nebyla zadarmo a s dost naštvaným výrazem nám vnutila vodu za 3000 Ks, takže děkuju za pomoc, tolik nestojí pomalu voda ani u nás na letišti, ale tak aspoň byla ledová, tak se hodila místo klimatizace. Každopádně jako prodejce byla paní určitě schopná, to se musí nechat.










Následně nás čekala 3 hodinová okružní jízda vlakem, a jak by řekl kamarád, byl to iniciační zážitek. Pokud chcete poznat místní kulturu na vlastní oči, tak doporučuji. Neustále po vlaku chodili prodejci čehokoliv - betelu (viz. poznámka*) se samolepkou hákového kříže, paní prodávající vepřové, pěkně vypečené kůžičky - místní mňamka, rovnou vám je nastříhá nůžkama do igelitového pytlíčku a dle libosti přelije pořádnou dávkou sosu (kam se hrabe KFC s BBQ omáčkou), prodavač(ka) simkaret a usb, prodavač mandarinek s hlasem šmouly, paní s tácem jídla na hlavě, prodavačky různého ovoce či vajíček - slepičích i křepelčích, takže na své si přijdou i nejpřísnější bodybuildeři. Hlady určitě neumřete :).

*Pozn.: betel = droga, nebo-li listy rostliny, které se rozdrtí a smíchají s hašeným vápnem, má to červenou barvu, takže při všudypřítomném flusání místních obyvatel to vypadá, jak kdyby všichni trpěli tuberkulózou třetího stupně, po rozkousání to plivají všude možně - na zem, do košů, a ve vlaku za sedačky #mustsee. Každopádně prý jsou po tom lidé veselí.

Večer jsme se pak šli projít po Yangonu a má to teda atmosféru, hlavně "farmářské trhy", které lemují dlouhou ulici směrem k Schwedagonské pagodě, všude jsou prodejci s jídlem a vším možným, a nejzajímavější bylo asi místní řeznictví - člověk sedící na zemi, co měl kolem sebe spoustu čerstvého masa a v ruce plácačku na mouchy, kterou bránil své zboží, nebo třeba ptáci v kleci, který si mohl člověk koupit, aby je pustil ven. Večeři jsme si nakonec dali v bistru, kde bělochy asi dlouho neviděli a seběhlo se všech 6 servírek a čekaly nad námi, dokud si neobjednáme, což šlo dost těžko, když neuměli vůbec anglicky. Pak nám teda přinesli nějaké nudle a číšnice se opět seběhly a čekaly, dokud neochutnáme. Po jídle jsme se vydali do Schwedagonské pagody - důvodu, proč jsme se vydali do Yangonu. Musím uznat, že tohle místo bylo moc hezké, obzvlášť když zapadlo slunce a všechno se rozsvítilo, to mělo opravu atmosféru. 

Jinak Yangon mě dost zklamal, hlavně ta doprava a díry v chodníku, takže si člověk musel dávat pozor, kam šlape, aby se nepropadl do Yangonského pekla. Ono obecně památky a přírodu mají nádhernou, ale o městech se to tvrdit moc nedá. Každopádně Yangon na 2 dny úplně stačil. 

Mandalay 

Sunset over Mandalay Hill




















Další den jsme pokračovali autobusem, na který jsme si koupili jízdenky na hotelové recepci, do Mandalay, tentokrát asi do lepší lokality než první den, co jsme přiletěli do Myanmaru. Dokonce tam měli shopping centrum se super levným jídlem. Co se výletu týče, tak jsme jeli taxíkem na Mandalay Hill, kde byl jeden z nejhezčích západů slunce, co jsem kdy viděla. Taky tam chodí místní učit se anglicky a mluvit s cizinci, takže je dost pravděpodobné, že vás nějací osloví. My se dali do řeči s pár lidmi a i mnichy, takže opravdu doporučuju, můžete s nimi pokecat a dozvědět se něco o jejich životě. Já se například dozvěděla, že holky by po stmívání neměli vycházet ven, že je tam spousta smrtelných nehod při dopravě (to se fakt nedivím), že mniši se mnichy nestávají dobrovolně, ale většinou na základě rozhodnutí jejich rodiny, že jedí téměř jen rýži a zbytek co vyžebrají od lidí, a že i jejich snem je cestovat po světě.

Poslední den jsme jeli taxíkem do památkové zóny Min Kun, kde se nachází obří Mingun Pagoda, jejíchž statika je trochu narušená, pak nádherná bílá Hsinbyume Pagoda (Mya Thein Tan) a také druhý největší zvon na světě Mingun Bell. Poté jsme se ještě stavili u U-Bein bridge, což je nejdelší teakový most na světě, kde jsme počkali na západ slunce, ale bylo tam mraky lidí a zábradlí na mostě opravdu nehledejte. Pak už jen večeře, sbalit věci a druhý den na letiště směr Thajsko → Katar → Budapešť → Praha. 

Hsinbyume Pagoda

Mingun Pagoda
















U-Bein bridge




















Shrnutí

  • při vstupu do země jsou zapotřebí víza 
  • místní moc neumí anglicky, ani taxikáři, ani v některých hotelech, ale nějak se domluvíte
  • Místní flušou betel na zem, do koše i za sedačky ve vlaku, ale zase jsou díky tomu milí a usměvaví (možná tomu přispívá i Budhismus), ale betel na tom má určitě taky svůj podíl
  • Místní doprava - nemožnost přejít, přechod pro chodce v Myanmaru není to samé, jako přechod pro chodce v Evropě, hrozný ruch, pořád troubí
  • Žebrající mniši, kteří mají ovšem chytré telefony
  • Chtějí se s Vámi často fotit, takže si uvědomíte, jak těžký život mají celebrity 
  • Děti nosí v ruce nebo vozí na motorce (žádné kočárky ani šátky)
  • nejhezčí město byl Bagan – krásné chrámy a pagody, výborné restaurace, menší dopravní ruch
  • na cizince nejsou pořád moc zvyklý, i když sem tam člověk nějakého potká (záleží jak kde, v Baganu jich asi nejvíce)
  • je tam hodně levno 
  • nádherné památky - pagody, chrámy...
Doufám, že jsem vás moc neodradila, když to vezmu zpětně, tak se mi Myanmar líbil a jsem ráda, že jsem ho mohla navštívit, i když nemůžu říct, že je to nejhezčí místo, co jsem viděla, každopádně nejexotičtější ano a je pravda, že jsem místní podmínky čekala asi i horší. Nejvíc ze všeho se mi každopádně líbil Bagan. 

Kdybyste měli nějaké dotazy, tak se klidně ptejte :) 

Na článek a fotografie se vztahují autorská práva a je zakázáno je kopírovat bez předešlého souhlasu majitele. 

Komentáře

  1. Barmu máme s přítelem hodně rádi. Kdysi jsem ji procestovali jen s batohem za minimum nákladů. Hodně jsme se bavili s lidmi, na jídlo jsme si vydělávali pomocí na zahradách a restauracích. :) Bylo to fajn. Hodně nás to sblížilo právě s přítelem, se kterým jsme se před rokem vzali. :) Za mě osobně nejlepší párová terapie. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já mám Thajsko ohromně ráda! :) Často se ráda toulám po tamních stezkách a jen se nechávám unášet geniem loci. :) Jednou mi chytrý náramek prozradil, že jsem nachodila přes patnáct kilometrů za jedno odpoledne. A to bylo takové vycházkové tempo, prostě žádný sprint. :) No co vám budu povídat, těším se, až se ta situace zase uklidní a já se tam podívám znovu. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky